Považuje se víc za spisovatele, nežli za autora. Příběhy se mu objevují v hlavě samy od sebe a žijí si tam vlastními životy. Před dvěma lety ho jeden z nich donutil, aby ho zaznamenal. Byl to román „Narka“, oceněný druhým místem v ceně Karla Čapka 97. Po něm pak uspěly i další příběhy. Kromě několika povídek připravuje i nový román. Rád by psal jen tak pro zábavu, což se mu nedaří, a občas, k zoufalství jeho rodiny, upadá do tvůrčí mánie. Pozoruje běh událostí, které se řítí samy jeho fantazií, poslouchá hovory hrdinů a vnímá jejich emoce. Prožívá děj v mnoha osobách, někdy s běsem na duši, jindy se slzami v očích, a bývá pořádně napnutý, jak to vlastně vše dopadne. Konec knihy nezná s jistotou. Svého knihkupce zlobí tím, že vícedílné série kupuje teprve až po vyjítí posledního dílu. Upřednostňuje knihy s čistě technickým SF prostředím, bez magie a draků, v němž se odehrává lidský příběh.
Dílo Odborné publikace z oborů automatizace a výpočetní technika, biomechanické inženýrství a výpočetní technika. OBLIBA Uchvátily ho desítky románů, jejichž jmény by zaplnil katalog menší knihovny, a proto za všechny uvádí jen „Dunu“ od F. Herberta a „Ocelové jeskyně“ od Asimova. Jeho tichou vášní jsou příběhy s postavou Conana, u nichž se vždy báječně pobaví, a přepestrý svět Sapkowského. Mimo SF sahá nejraději po dílech o době starověku nebo středověku.
(zdroj: Databáze knih; foto: Wikipedie)
