Co je nového

Vážení čtenáři…

Vážení čtenáři.
Dlouho, dlouho, dlouho jsem nic nenapsal ani na Facebook, ani na stránky Brokilonu, a proto tenhle příspěvek bude trochu delší. Pro ty, kdo mají rádi krátká sdělení, uvedu rovnou na začátku:
BROKILON JE ZPĚT!
A teď delší verze:
Rok 2021 byl pro mě z hlediska profesní kariéry úplně nejnáročnější a nejsložitější, jaký jsem kdy zažil. Věci, spojené s epidemií covidu, jsem ještě v roce 2020 poměrně zvládal, i když to nebyla legrace. Někdy na sklonku první poloviny loňského roku ale na mě všechno dolehlo, a jako spousta jiných lidí kolem mě jsem začal trpět pocity vyhoření a pracovně-psychickým blokem. Hromadu věcí jsem zvládal jen s vypětím všech sil a ještě větší hromadu jsem nezvládal vůbec, podobně jako někteří z mých spolupracovníků. Ve chvíli, kdy jsem překonal nejhorší, se naopak zase prudce zhoršila situace na knižním trhu, v celé Evropě zmizel papír a začaly problémy s tiskárnami. To bylo důvodem, proč Brokilon za celý rok 2021 vydal pouze jednu novou knihu a jeden dotisk. Další knihy, které byly v plánu, jsem dílem sice připravil (především novou knihu z Českých zemí Honzy Kotouče), ale žádná z oslovených tiskáren nebyla schopná garantovat včasné vytištění v dostatečné kvalitě za přijatelnou cenu, a dílem jsem je připravit nestihl – například román Petra Heteši „Universalchymie“ bych nejspíš připravit také stihl, jenomže se nepodařilo sehnat papír. Výsledkem je poměrně hrůzyplně vypadající situace se závěrečnou bilancí Brokilonu za loňský rok. Když se k tomu připočte zanedbaný web Brokilonu (moje chyba, po redesignu stránek jsem se s novými „střevy“ nedokázal sžít, proto jsem aktualizace neustále odkládal „na později“, a výsledek je, jaký je), je mi jasné, že nezúčastněného pozorovatele nutně musí napadnout, že Brokilon v podstatě končí.
Nekončí.
V příštích dnech budu sem na Facebook postupně přidávat aktuální informace ohledně připravovaných knih, edičního plánu a dalších podrobností, co se v nejbližší době bude dít. A abych nebyl tak nekonkrétní, rád bych odtajnil něco málo ze záměrů na nejbližší týdny.
Především do tiskárny míří slibovaný román „Bitva o české země“ Honzy Kotouče (ilustrace, uvádějící tento post, je hotová obálka z dílny Tomáše Flaka, která je jako vždy úžasná) a zároveň s ním i další dotisk prvního dílu, tedy knihy „Nad českými zeměmi slunce nezapadá“. Také jsem objednal dotisky „Tenkého ledu“ Jana Hlávky a Jany Vybíralové a „Nejlepšího dne pro umírání“ Vladimíra Šlechty. A ještě jedna potěšující zpráva ohledně Šlechtových knih – Vladimír přesně na Silvestra odevzdal čtvrtý, předposlední díl cyklu Poslední velkoměsto, román „Ostrov“. S jeho vydáním se také bude spěchat, chtěl bych ho mít venku co nejdřív…
Přesné termíny prozatím ještě neznám, čekám, co mi řekne tiskárna – jak budou schopni zajistit papír za rozumnou cenu a jak dlouho by jim mohl trvat tisk.
A protože vím, že „dlouhé posty nikdo nečte“ (často se k jejich přečtení také nedokážu donutit), tak pro dnešek skončím a rozepíšu se zase zítra… nebo pozítří, pokud se rozhodnu užít si klidnou neděli. Budu se věnovat především informacím o knihách Petra Heteši, cyklu Algor, dotiskům a novým vydáním knih Juraje Červenáka, aktuálním informacím z dílny Jana Kotouče i mé milované edici „Evropská space-opera“. Určitě se letmo zmíním i o dotiscích a nových vydáních knih A. Sapkowského a mé překladatelské činnosti pro jiné nakladatele. Prosím tedy, buďte na příjmu a zachovejte Brokilonu přízeň – přestože vím, že po roce 2021 od vás žádám hodně pochopení a tolerance. Zkuste to ještě se mnou, buďte tak hodní…
Všech čtenářům (nejen) knih z Brokilonu přeji hezký a úspěšný rok 2022 – zůstaňte zdraví, dávejte na sebe pozor, a ať se vám všechno, co si v letošním roce přečtete, líbí co nejvíc!
Robert Pilch