Ukázka
I.
Prolog
1.
Ostrov Barlongo, osm mil od západního pobřeží Británie, je celý z růžové žuly a je přírodní rezervací pro tažné ptáky. Ti ho koncem jara pokryjí peřím tak, až to vypadá, jako by tam sněžilo. Pod skalnatým povrchem ostrova se táhne jeskyně Furrado, jejíž nekonečný labyrint chodeb, připomínající bludiště, nebyl dodnes úplně zmapován.
Na ostrově se nachází středověká pevnost Forte de Leah, již si postavili mniši, kteří toto odlehlé místo obývali, aby se zde mohli modlit, meditovat a pravděpodobně také pomáhat námořníkům v nebezpečí. Časté nájezdy pirátů mnichy přiměly, aby si na sousedním ostrůvku, který je s velkým ostrovem spojený kamenným mostem, postavili malou pevnost. Pitoreskní stavba vystavená běsnění atlantického oceánu byla prakticky nedobytná.
V roce 1923 zde byla zřízena věznice Spojeného království.
Jedním z prvních nájemníků se stal Leonard Goolith, masový vrah s kontem osmi obětí uškrcených drátem, v roce 1935 pak Frederick Fornet, londýnský škrtič prostitutek, v roce 1944 George Ballin, vlastizrádce, který prodal šifry britského námořnictva Němcům, v roce 1956 Charles Pinkel, který rozčtvrtil svou manželku a zakopal ji na šesti různých místech, v roce 1961 Stan Howard, bankovní lupič se dvěma mrtvými na krku z jedné nezvládnuté loupeže, v roce 1982 Joachim Lengh, který otrávil celé své příbuzenstvo, aby se dostal k majetku, a další a další. Pro následující příběh je ale z těch všech zajímavý pouze Frank Dinger, mafián (alespoň takto byl označovaný v tisku – jinak až do té doby vážený podnikatel ve stavebnictví), uvězněný v roce 2008. Jeden soud už měl za sebou, dva ho ještě čekaly. Na Barlongu byl třetím měsícem.
Frank Dinger měl pětačtyřicet let, velkou mohutnou postavu se širokými rameny, velká ústa s výraznými rty a nad nimi rozpláclý nos a krátké prošedivělé vlasy. Byl znalec vín a moderního výtvarného umění. Vizuálně typický dobrák a skvělý společník. Možná proto mu tak dobře šly černé obchody.
2.
Jack Conner byl čtyřicetiletý lékař, vysoký pouhých sto šedesát pět centimetrů, jehož hvězdnou kariéru ukončil liverpoolský soud, od kterého odešel s trestem patnáct let vězení poté, co mu bylo prokázáno, že za záhadným mizením sesterského personálu z jeho oddělení stojí právě on. Místa, kde zakopal dvě ze sester, jim ukázal sám. Na tři další se nikdy nepřišlo, a proto mu je ani nemohli připočíst. Ale i ty dvě na oněch patnáct let stačily.
Nyní měl Conner za sebou čtyři roky a nacházel se ve věznici na ostrově Barlongo, stejně jako Frank Dinger. Do akce musel zapojit ještě Ricka Balmoora a Tedda Fillera, protože sám se svými sedmdesáti kily by na téměř stokilového Dingera nestačil. Byla neděle, což znamenalo čtyři hodiny volného pohybu po vězeňském dvoře. Dinger seděl na lavičce a četl si knihu, když k němu Conner přišel s rukama v kapsách.
„Hele… Dingere, máš zprávu zvenku.“
„Cože?“ Mohutný stavební magnát překvapeně zvedl malé oči.
„Kámoš na Malém dvoře pro tebe má nějakej vzkaz. Chceš ho, nebo ne?“
„Od koho?“
„Co já vím? To neví ani on… Prostě ti ho má akorát předat.“
„Tak proč mi ho nepředá?“
„Vole… před hodinou měl návštěvu a nechce, aby ho s tebou viděli hned po ní. Mohlo by to vypadat blbě.“
„Hele, doktore, jestli kecáš, rozryju tenhle dvůr tvojí držkou.“
„Nekecám.“
Dinger si malého Connera podezíravě změřil, potom zavřel knihu a vstal.
„No dobře… Kde že je?“
„Na Malém dvoře. Pojď za mnou.“
Obešli skupinku znuděně házející na basketbalový koš, prošli kolem dvou postávajících a kouřících Turků a zahnuli za roh budovy. Dinger s knihou v ruce, Conner s injekční stříkačkou s obsahem sto mililitrů v kapse. Prošli asi třímetrovým pruhem mezi dvěma kamennými dvoupatrovými budovami a dostali se na takzvaný Malý dvůr, což bylo prostranství přibližně deset krát deset metrů – ze dvou stran budovy, ze dvou strmé dvacetimetrové útesy, omývané divokým mořským příbojem.
Na lavičkách polehával vysoký Rick Balmoore a vedle něj Tedd Filler, mohutný černoch ze subsaharské Afriky. Kdyby byl Dinger ve věznici déle, muselo by mu být jasné, že vůbec nešlo o to, aby je nikdo neviděl, protože dvůr, stejně jako všechny ostatní venkovní prostory věznice, byl střežený kamerami a neexistovalo žádné místo, kde by se bylo možné schovat.
Conner zavedl Dingera k lavičkám a Filler si sedl, aby jim uvolnil místo. Dinger se váhavě posadil a po něm udělal totéž i Conner. Měli ho teď pěkně mezi sebou. Conner věděl, že kamery mají za zády.
„Ty pro mě máš nějakou zprávu, vole?“ otočil se Dinger na Fillera.
Ten se na něj jenom usmál, ukázal mu své úžasné bílé zuby a pevně ho popadl za ruku. Dinger se na něj zmateně podíval. Conner vedle něj ho chytil za druhou a vytáhl z kapsy injekční stříkačku.
„Jen klid,“ zašeptal mu do ucha. „Neblbni a vůbec nic se ti nestane.“
Dinger skoro omdlel, když zahlédl injekční stříkačku v Connerových rukou.
„Neboj se, jsem lékař. Vím přesně, kam píchnout… Můžeš být naprosto klidný.“
Dinger cítil, jak mu tuhne krev v žilách.
Bylo 1. března 2010.
