Nad českými zeměmi slunce nezapadá

Edice „Brokilon Alternativa“

České střemhlavé bombardéry proti carským bitevním lodím

V polovině 19. století postihla svět katastrofa. Celé části zemského povrchu byly vymazány, hladiny oceánů se zvedly. Zanikly celé státy, jiné vznikly. Jedním z nich bylo Česko-slovenské království.

V polovině dvacátého století je z království námořní velmoc s koloniemi a državami po celém světě. Kdo vládne mořím, vládne světu. Ale Češi nejsou jediný národ, který touží vládnout oceánům, jedním z největších hráčů na světovém poli je carské Rusko, které si brousí zuby i na česko-slovenské území.

Carovo námořnictvo má drtivou materiální převahu. Aby Češi mohli vyrovnat síly, musí vsadit na novou, nevyzkoušenou zbraň.

Námořní letectvo.

Kategorie: ,

Detail knihy

Žánr

Sci-fi

Formát

150 x 220

Vazba

brož

Jazyková redakce

Boris Hokr

Odpovědná redakce

Robert Pilch

Obálka

Tomáš Flak

Počet stran

317

ISBN/EAN

978-80-7456-296-

Vyšlo

24.3.2016

Status

Vyprodáno

Doporučená cena

368 Kč

O autorovi

Kotouč Jan

Kotouč Jan

Jan Kotouč (*1987) se coby autor zaměřuje na subžánry military sci-fi a space operu, přičemž většina jeho tvorby se točí kolem konfliktů ve vzdálené budoucnost v sektoru Hirano. První samostatnou knihu, Pokračování diplomacie (2009), vydal v Klubu Julese Verna, další román, Tristanská občanská válka, by měl ve stejném nakladatelství vyjít ve dvou dílech během roku 2011. Kromě toho pořádá kurzy tvůrčího psaní, přednáší na řadě akcí a učí na vysoké škole. V jistých kruzích mu říkají Johnak.
(zdroj: Databáze knih & oficiální stránky autora; foto: oficiální Facebook autora)

Související odkazy:

Ukázka:

1.

Lítáš dobře, Bergu, ale klidně si můžeš odpustit ty frajeřiny, ani s nima nebudeš nejlepší pilot.

Lukáši Bergovi to pořád znělo v uších a on se mračil, zatímco pilotoval své letadlo za vedoucím skupiny.

Tu větu pronesl dnes ráno korvetní kapitán Machovec a Berg věděl, že to nemyslel nijak zle. Je to ten typ věty, co položertem řeknete pilotovi, kterého chcete trochu usměrnit.

Ale Berg tu poznámku o nejlepším pilotovi nesl těžce. Nebyl tak namyšlený, aby si myslel, že je nejlepší pilot pod sluncem, ale rád si namlouval, že někde v budoucnu tu ta možnost je. Komentář velitele letové skupiny tak byl jako políček.

Přiměl se ke klidu a soustředil se na pilotování. Port Elizabeth i Nový Durban nechali za sebou už před nějakou chvílí a nyní letěli nad Mosambickým průlivem. Na obloze nebyly skoro žádné mraky, viditelnost byla ideální a k tomu šlo o rutinní hlídkový let. Berg si mohl dovolit kochat se výhledem.

„Starej by nás na tyhle lety měl posílat častěji, je to krásný,“ řekl za ním jeho radista, osmnáctiletý námořník Haken.

„To rozhodně,“ přidal se zadní střelec Žitný. „Pane poručíku, nemůžete nás natočit trochu na bok? Líp bysme viděli.“

„To asi nepůjde, pánové, velitel před námi by nás sežral,“ řekl Berg, ale chápal je. Asi se přidali do Česko-slovenského námořnictva přesně z těch důvodů, na které lákají náborové plakáty: „Přidejte se a uvidíte svět. Česko-slovenské území se táhne od Drážďanského pobřeží po Jadran, od pobřeží Blue Ridge až do Jižní Afriky.“

Berg se také už od dětství chtěl podívat do Afriky. K námořnictvu ho ale vedla rodinná tradice – i když se od ní poněkud odklonil svou zálibou v moderních technologiích – a především v letadlech. Když se o svých plánech zmínil doma, jeho konzervativní otec se rozčílil, přímo zuřil, a několik hodin svému synovi vysvětloval, že letadla jsou sice hezké hračky, ale vojenské využití na moři nemají skoro žádné. Lukáš bude sloužit u „opravdového námořnictva“, jak to jeho otec nazval.

O tři měsíce později otec zahynul.

Berg zaťal zuby. Nepotřeboval myslet na otce. Haken měl pravdu, měli by je sem posílat častěji.

Jejich mateřskou lodí byla lehká letadlová loď Prostějov, přidělená k Jihoafrické stanici v Port Elizabeth. Stanice byla zřízena sotva před dvěma lety, kdy české jednotky pomohly svrhnout místního uzurpátora a získaly na svou stranu většinu zdejšího černošského obyvatelstva. Nová vláda souhlasila, že začlenění pod česko-slovenskou správu bude užitečné pro obě strany – zvlášť, když jim česko-slovenský král ponechal velkou autonomii.

Jenže problémem v oblasti zůstávaly mimo jiné pirátské aktivity v Mosambickém průlivu. Somálští piráti, což bylo vlastně řadové námořnictvo Habešského císařství, napadali nákladní lodě plující průlivem a několik cizích vlád jim pravidelně poskytovalo lodě a výzbroj, aby narušili český zámořský trh. Z Nového Durbanu, Port Elizabeth i Kapského města se vysílaly letecké hlídky hydroplánů, ale tentokrát korvetní kapitán Machovec, velitel letecké skupiny na Prostějově, přemluvil své nadřízené, aby hlídku směli provádět i jeho piloti. Letouny Škoda LTB-6 Oskar sice sloužily primárně jako námořní bombardéry, ale narozdíl od stíhaček měly větší zásobu paliva a zvládly i vzdálenější průzkumné lety.

A tak se dvojice Oskarů ocitla nad Mosambickým průlivem a Lukáš se konečně uvolnil natolik, aby si užíval létání, když mu zapraskalo rádio.

„P-Alfa 9 pro P-Alfu 10,“ uslyšel v rádiu hlas kapitánporučíka Vydry, který letěl před ním. „Podívej se dolů. Na hladině na našem levoboku.“

Lukáš se podíval vyznačeným směrem. Nejdřív viděl brázdu a potom sklouzl pohledem ještě níž.

„To je loď, velká loď,“ ozval se za ním Haken.

„Tady P-Alfa 10, vidím to,“ řekl Lukáš do rádia. „Je to válečná loď.“

Na přídi a zádi plavidla i z výšky několika tisíc metrů viděl obrysy dělových věží.

„Letíme níž, P-Alfo 10, rád bych ji identifikoval.“

„V téhle oblasti pluje Žilina,“ nadhodil Lukáš, ale to už stáčel stroj níž a letěl za svým nadřízeným.

Blížili se k neznámé lodi, Lukáš sledoval její obrysy a přemýšlel, jestli je to opravdu těžký křižník Žilina. Nebyl si vůbec jistý, identifikace lodí ze vzduchu nebyla jeho silná stránka, ale…

Stroj jeho velitele se náhle prudce zvedl.

„P-Alfa 9 pro Alfu 10, mizíme odsud. Pošlete varovnou zprávu všem stanicím a lodím v oblasti.“

Lukáš následoval vedoucí letoun. „Tady P-Alfa 10, co se děje?“

„To není Žilina, je to bitevní loď. A rozhodně není naše!“

*

„Kapitáne, omlouvám se, ale potřebujeme vás na můstku.“

Námořní kapitán Martin Melichar zvedl hlavu od papírování a spatřil v průlezu do své kajuty hlavu poručíka Adamoviče, jednoho z mladších důstojníků Žiliny.

„Co se děje?“

„Zpráva od jednoho letadla v oblasti, fregatní Biedermeier říká, že byste to měl vidět.“

Melichar vstal. Moc dalšího povzbuzování nepotřeboval i vzhledem k tomu, že se v kajutě věnoval papírování a zrovna pročítal důkladný seznam „oficiálně schválených“ podniků a „zakázaných“ podniků v Dukelském přístavu, který se admiralita při své nekonečné moudrosti rozhodla poslat do Jižní Afriky. Za dvacet let u námořnictva už Melichar pochopil, že admiralita si zjednodušuje práci tím, že prostě všechny rutinní zprávy pošle na všechny stanice. Zajímalo ho, jestli speciální kurýr informace o bordelech v Dukle už dovezl i na pobřeží Blue Ridge nebo je teprve na cestě.

Na můstku už čekal Melicharův první důstojník, fregatní kapitán Biedermeier. Mariňák u průlezu z plných plic zakřičel „kapitán na můstku“, ale Biedermeier Melichara hned navedl do mapové kajuty.

„Zpráva byla poslána z letadel P-Alfa 9 a P-Alfa 10, to jsou dva bombardér