Carpe Corpus

V malém univerzitním městě Morganville žili lidé a upíři v relativním příměří, a to až do příjezdu ďábelského upíra Bishopa, který pátral po knize upírských tajemství. Od té doby drží město a jeho obyvatele ve smrtícím sevření.

Studentka Claire Danversová se pokouší vymanit z upírova područí a dostat z vězení – už zase – svého přítele Shanea, zatímco se ve městě probouzí hnutí odporu a Bishop musí přistoupit k ještě tvrdším opatřením, aby ho potlačil. Přísahá, že Morganville zničí a jeho obyvatele – živé i nemrtvé – vyhladí. Claire a její přátelé jsou opět mezi těmi, kdo mu stojí v cestě. A jeho dcera Amélie v tajnosti rozehrává poslední partii, v níž neváhá zaplatit ani cenu nejvyšší, aby získala své město zpět.

Detail knihy

Žánr

Fantasy

Formát

105 x 175

Vazba

brož

Jazyková redakce

Jiří Popiolek

Odpovědná redakce

Robert Pilch

Obálka

Lukáš Tuma

Počet stran

243

ISBN/EAN

978-80-7456-291-4

Vyšlo

8.12.2015

Status

Na skladu

Doporučená cena

238 Kč

O autorovi

Caine Rachel

Caine Rachel

Rachel Caine, vlastním jménem Roxanne Longstreet Conrad (27.4.1962 – 1.11.2020) byla americká spisovatelka žánru sci-fi, fantasy, mystery, napětí a horor. Narodila se na vojenské základně White Sands v Novém Mexiku, vystudovala účetnictví a pracovala v dceřiné společnosti firmy Lufthansa. Vedle psaní se ve volném času věnovala filmu a televizi, z čehož plyne i její účast na tvorbě celé řady knih věnujících se rozmanitým televizním seriálům nejen fantastického zaměření. Uvést lze především průvodce Stepping Through The Stargate (2004), což je soubor rozmanitých esejů ze světa seriálu Hvězdná brána, sestavený ve spolupráci s přítelem P, N. Elrodem.
Dne 1.11.2020 prohrála autorka v nemocnici svůj boj s rakovinou.
(zdroj: Databáze knih; foto: Facebook fan clubu autorky)

Související odkazy:

Autorčin profil na Wikipedii (anglicky)

Autorčin profil na Legii

Ukázka

1

„Všechno nejlepší, zlato!“

V záři sedmnácti svíček na dortu vypadala Claiřina matka nadšená a šťastná. Na tváři měla nucený úsměv, který byl v domě Danversových poslední dobou až příliš obvyklý.

Vlastně byl až příliš obvyklý v celém texaském Morganville. Lidé se usmívali, protože museli, jinak…

Teď byla s předstíráním na řadě Claire.

„Děkuji, mami,“ řekla a roztáhla rty do tvaru, který jí jako úsměv opravdu nepřipadal. Vstala ze židle u kuchyňského stolu, aby sfoukla svíčky. Všech sedmnáct plamínků se zachvělo a zhaslo na první fouknutí. Přeju si…

Neodvažovala se cokoli si přát, a právě proto se přes ni v horké lepkavé vlně přelily zlost, pocit marnosti a smutek. Takhle posledních šest měsíců, od příjezdu do Morganville, svoje narozeniny neplánovala. Představovala si, že se svými kamarády uspořádá v jejich domě párty. Michael by hrál na kytaru. Skoro před sebou dokázala vidět ten nádherný nepřítomný úsměv, který se mu objevuje na tváři, když se hluboko ponoří do hudby. Eva, veselá a vyzývavá gotička, by upekla nějaký strašný, pravděpodobně nepoživatelný koláč ve tvaru netopýra s lékořicovou polevou a černými svíčkami. A Shane…

Shane by…

Claire nedokázala na Shanea ani pomyslet, protože se jí u toho zadrhával dech v hrdle a v očích ji pálily slzy. Chyběl jí. Ne, to ne… chyběl bylo hodně mírné slovo. Potřebovala ho. Ale Shane byl uvězněný v cele v centru města společně se svým otcem, šíleným lovcem upírů.

Pořád nedokázala pochopit, že Morganville – obyčejné, zaprášené město v texaském zapadákově – ovládají upíři. Věřila tomu však mnohem víc než tomu, že by to dokázal nějak napravit Frank Collins.

Koneckonců se s tím chlapem setkala.

Bishop – nový pán upírů v Morganville – chystal pro Frankovu a Shaneovu popravu něco ošklivého, což byl podle všeho zaběhlý standard, jak se zbavit lidí s ušlechtilými nápady. Nikdo se neobtěžoval seznámit Claire s podrobnostmi a asi by za to měla být ráda. Určitě to bude příšerné, jako ve středověku.

Pro Claire na tom bylo nejhorší, že zřejmě neexistoval způsob, jak by to mohla zastavit. Nemohla dělat vůbec nic. K čemu vám je být přisluhovačkou nejvyššího zla, když si to nemůžete užít – ani zachránit svoje kamarády?

Přisluhovačka zla. Claire se nelíbilo, že o sobě přemýšlí takhle, ale nazvala ji tak Eva, když spolu mluvily naposledy.

A Eva měla samozřejmě jako vždycky pravdu.

Před ní, na mámině druhém nejlepším porcelánu, přistál kousek narozeninového dortu – vanilkového s vanilkovou polevou a drobným barevným sypáním (přesný opak toho, jak by dort připravila Eva). Máma upekla celý dort vlastníma rukama, dokonce vyrobila i polevu, nevěřila žádným polotovarům. Určitě bude výborný, ale Claire už předem věděla, že je jí to fuk. Evin fantastický dort by chutnal hrozně, měla by po něm černé zuby i jazyk, ale milovala by každičké sousto.

Claire zvedla vidličku, zamrkala, aby zastavila slzy, a nabrala si kousek narozeninové sladkosti. Zamumlala: „Báječné, mami!“ o soustu dortu, který chutnal jako prázdnota a smutek.