„Metamorf je podle našich mýtů bytost jednoznačně promiskuitní, jejíž smysl a účel spočívá výhradně v uspokojování sexuálních potřeb druhých. Naše legendy jej degradují na předmět bez vlastní vůle a vlastních cílů, na bytost bez morálky, bez zábran a beze cti. Na bytost nekonečně proměnlivou a měnící se. Na bytost plně se ztotožňující s heslem Kam vítr, tam plášť. Naše společnost přirozeně směřuje k tomu takovými lidmi pohrdat a vylučovat je ze svého středu, a přesto jsou metamorfové v našich pověstech bytosti dokonalé jak fyzickým vzhledem, tak duší, bytosti hodné obdivu a těšící se respektu a úctě. V našich mýtech vždy vystupují v pevných mocenských pozicích, ve statusu rádce, ochránce a spasitele. A to je paradox metamorfa, jehož příčiny se nikdo nesnažil odhalit.“
(Převzato se svolením autora z článku Jonathana Fressona Utajené kořeny metamorfní legendy)

Rovnostářské Spojené světy, poživačný Sikarijský svaz a kastovní Matriarchát. Tři galaktické říše, které spolu udržují příměří, přestože jejich výchozí filosofie a morálka jen těžko mohou být odlišnější. Pečlivě opatrovaná rovnováha ale bere za své s příchodem metamorfa – mytické bytosti, která dokáže měnit osobnost a stát se tak kýmkoli. Zprvu jen přitahuje pozornost a vyvolává zvědavost, ale záhy se stává ohniskem, v němž se zájmy a touhy mocných střetávají. Zdá se, že válka bude nevyhnutelná.