PRÁVĚ VYŠLO

ST: Pribehy od Kapitanova stolu Antologie

PŘÍBĚHY OD KAPITÁNOVA STOLU

Cyklus Star Trek


Cena: 318,- Kč
Vyšlo: 17.12.2018


PŘIPRAVUJEME

Hradba zapadu Juraj Červenák

HRADBA ZÁPADU

Cyklus Dobrodružství kapitána Báthoryho

Cena: 468,- Kč
Vyjde: leden 2019


Provozovatel stránek:
Robert Pilch - BROKILON
Nuselská 1418/51
140 00 Praha 4 - Nusle
IČO: 649 83 153
e-mail: brokilon@brokilon.cz
Obchodní podmínky



webdesign & programming (c) 2008 medianet

298,- KčDavid Mack: Pouzí smrtelníci

Cyklus Volání osudu, část druhá
Žánr: 
Formát: 
Vazba: 
Překlad: 
Jazyková redakce: 
Odpovědná redakce: 
Obálka: 
Počet stran: 
ISBN/EAN: 
Vyšlo: 
Status:
Sci-fi 
108 x 165
brož 
Jiří Jaňák 
Jiří Popiolek 
Albert Balatka 
Stephan Martiniere
347 
978-80-7456-390-4 
11.4.2018
Na skladu 
Pouzi smrtelnici

Koupit elektronickou verzi

Edice "Star Trek"

Na Zemi:

Prezidentka Spojené federace planet Nanietta Bacco svolává spojence i nevraživé nepřátele, aby se všichni sjednotili proti bezprostřední borgské hrozbě.

V hlubokém vesmíru:

Kapitáni Jean-Luc Picard a Ezri Dax společně zkoumají nevypočitatelné subprostorové tunely a snaží se odříznout volnou cestu Společenstva do kvadrantů Alfa a Beta.

William Riker a posádka Titanu navázali kontakt se samotářskými Caeliary - přeživšími mezihvězdné katastrofy, která před dvěma stoletími napáchala ve strukturách subprostoru nezměrné škody.

Vrcholně pokročilí Caeliaré už nejsou ochotni dopustit další narušení jejich dobrovolného ústraní, a malé, bezvýznamné životy pouhých smrtelníků již nebudou stát v cestě Velkému dílu.


Související odkazy:

Český Star Trek portál

Star Trek na Wikipedii

Star Trek na Legii


P
rofil Davida Macka na Wikipedii
(anglicky)

Oficiální stránky Davida Macka (anglicky)


 

Ukázka:

 

 

Historikova poznámka:

 

Hlavní linie příběhu se odehrává v průběhu února 2381.

Retrospektivní části začínají rokem 1519 a pokračují až do 2381.

 

Snad muky časem přejdou v živel náš,

ty dravé žáry v libé tak, jak teď jsou žíravé

a s jejich rázem náš se změní ráz.

– John Milton, Ztracený ráj, kniha II (Překlad: Josef Julius David, 1911)

 

1

 

2381

 

Jedna z borgských krychlí explodovala v oblak hořících trosek, a modrý oheň přešel na hlavní obrazovce v rudý záblesk. Dvě další, které ji následovaly z indigově zbarvených závojů Azurové mlhoviny, proletěly rozšiřujícím se polem trosek a bez váhání zahájily na osamělého protivníka palbu.

Ostré zvuky souboje se valily na kapitána Jean-Luca Picarda, který seděl v kapitánském křesle, obličej chladný a tichý, zatímco sledoval a naslouchal zvukům rozvíjející se bitvy.

Rachot energetických výbojů bubnujících do štítů Enterprise přehlušil rozkaz komandéra Worfa. „Kormidlo! Útočný vzor Echo jedna! Zbraně, zaměřte bližší z krychlí a palte dle libosti!“

Picard se snažil soustředit na hlasy své posádky – Worf štěkající rozkazy, druhý důstojník Miranda Kadohata předávající hlášení o škodách, velitelka bezpečnosti Džasminder Čaudry potvrzující palebné cíle a čilý bzukot hovoru několika nižších důstojníků obsluhujících záložní stanice a konzole ovládání senzorů všude, kam padlo jeho oko – veškerý hluk byl ale přehlušen jedním hlasem, jenž byl mnohými: nelidským řevem Borgského společenstva.

Odpor je marný. Budete vyhlazeni.

Od chvíle, kdy hlas Borgů poprvé narušil svatou samotu jeho mysli, uplynulo již čtrnáct let. Coby Locutus z Borgu přihlížel asimilovaný skrze temný závoj jako pozorovatel vlastního života, jak Borgové využívají jeho znalostí a zkušeností proti Hvězdné flotile a proti Zemi. Dokonce i po fyzickém vysvobození z okovů Společenstva zůstal připoután k jeho hlasu, naladěný na jeho bezduchou kolektivní mysl.

Jeho pouto ke Společenstvu s přibývajícími roky sláblo. Těšil se, až z jeho myšlenek úplně zmizí, jenže Borgové se vrátili s nebývalou dravostí, projevující se agresivní taktikou a znepokojivou novou motivací. Uběhlo několik měsíců od chvíle, kdy se veden zoufalou touhou pochopit pravou podstatu nové hrozby Borgů pokusil jako Locutus Společenstvo infiltrovat. Myslel si, že je dokáže převézt, že jej ochrání zkušenost a technické inovace, a umožní mu vypátrat jejich tajemství. Jaký jsem byl hlupák, pokáral se v duchu.

Silný otřes odhodil posádku můstku ke stěně na pravobok a světla zablikala. Konzole na levoboku byly výbuchem rozmetány na kusy. Rozpálené kousky dýmajících trosek dopadly Picardovi do klína, a krátký záchvat horké bolesti přetrhl kouzlo, jež svazovalo jeho mysl.

Smetl zčernalé uhlíky ze svých stehen, načež se zvedl z křesla a postavil se vedle Worfa. Klingonský první důstojník se stále soustředil na řízení bitvy. „Kormidlo,“ křikl Worf, zatímco se poručík Joanna Faurová škrábala zpět do křesla. „Ostře na levobok!“ Směrem k Čaudry dodal: „Připravte k palbě zadní torpédomety!“ Když se Worf opět otočil vpřed, přepnula Kadohata hlavní obrazovku na pohled dozadu. Borgská krychle se dramaticky vynořila v záběru a svou velikostí impozantně zabrala větší část výhledu.

„Pal!“

Čtyři zářivě modré záblesky vyletěly ze zadního torpédometu Enterprise a zamířily po nepravidelných, spirálních drahách k borgské lodi. V poslední chvíli pak každé torpédo vyrazilo k cíli na povrchu krychle. Dvě pronikla štíty a vyrvala z nepřítele velké kusy trupu. V několika sekundách zachvátily borgskou loď zevnitř blankytně modré plameny a výboje. Rozpadla se a oslnivý záblesk ji rozmělnil na mračno slábnoucích částic.

Dvě zničené, jedna zbývá, rozjímal Picard, zatímco na hlavní obrazovce znovu naskočil normální pohled vpřed.

„Útočný vzor Bravo osm,“ zavelel Worf a posádka můstku převedla jeho slova v činy s lehkostí a zručností.

Picard však slyšel záměry Společenstva a viděl past, kterou Worf hodlal nevědomky sklapnout. „Zrušte rozkaz! Úhybné manévry směr pravo…“ Hromová rána pronikla všem až do morku kostí a přehlušila kapitánova slova, zatímco mu podlaha zdánlivě zmizela pod nohama. Dopadl na ruce, a ve stejný okamžik řada komunikačních panelů podél přepážky v zadní části můstku explodovala. Palubu zasypal příval jisker a žhavých šrapnelů.

Štiplavý, šedý dým rychle plnil prostor mezi otřeseným osazenstvem můstku. „Pokračuje v úhybných manévrech,“ rozkázal Worf Faurové. Zatímco přecházel za Kadohatou, která se snažila zastavit zdánlivě rozmarnou změť barevných indikátorů selhání, která se šířila po její operační konzoli, vytáhl si z kroužků šerpy zubatý a kouřící kus kovu. „Hlášení o škodách,“ dotázal se Worf.

„Máme trhliny v trupu na palubách dvacet dva a dvacet tři, přímý zásah zaměřovacích senzorů,“ pokračovala, načež se otočila čelem k Worfovi a poplašeně dodala: „Pane, nemohu zaměřovat zbraně!“

Další zásah od borgské lodi jim rozkymácel Enterprise pod nohama. „Jedničko, rychle odsud pryč!“

„Únikové manévry,“ vyštěkl Worf, „maximální warp. Proveďte!“

Jak Worf rychle přecházel od stanice ke stanici a naslouchal hlášením obsluh o stavu jednotlivých systémů, Picard zamířil vpřed a postavil se vedle Mirandiny konzole. Tichým tónem se zeptal: „Ztráty?“

Stejně tichým hlasem mu odpověděla: „Čtyři mrtví ve strojovně, několik tuctů raněných. Stále čekám na oficiální čísla z ošetřovny, pane.“

„Rozumím,“ odvětil.

Worf dokončil okružní cestu můstkem a vrátil se po bok Picardovi. „Kapitáne, transfázové štíty jsou na hranici přetížení. Poručík Čaudry předpokládá –“ Série kakofonického dunění rozechvěla lodní přepážky. Když její ozvěny dozněly, Worf pokračoval: „Předpokládá, že štíty selžou během devíti minut.“

„Komandére,“ obrátil se Picard na Kadohatu, „zaměřovací senzory musíme zprovoznit za každou cenu. Veškeré volné zdroje směřujte k jejich opravám. Pane Worfe, pomůžete poručíku Čaudry najít způsob, jak zaměřovat torpéda manuálně.“

První důstojník přikývl a odvětil prosté: „Ano, pane.“

Když Worf odešel zpět ke konzoli ovládání taktických systémů, Kadohata opět promluvila: „Pane? Poškození zaměřovacích senzorů je značného rozsahu. Pochybuji, že se nám je povede v příštích devíti minutách opravit. A ruční zaměřování transfázových torpéd je prakticky nemožné. Bez zaměřovacího počítače nikdy nebudeme schopni měnit fázové harmonie dost rychle.“

„Co navrhujete, komandére?“

„Se vší úctou, pane… volání o pomoc.“

Picard se zamračil. „A koho se máme dovolat? Nejbližší spojenci jsou vzdáleni přinejlepším několik hodin.“

Kadohata se smutně usmála a pokrčila rameny. „Vy máte svá zoufalá opatření, a já mám zase svá.“

Musel obdivovat její schopnost usmívat se tváří v tvář katastrofě. „Proveďte,“ řekl. Pak opět ztišil hlas a dodal s pochmurným odevzdáním. „A připravte bóji s deníky.“

*

Kapitánka Ezri Dax seděla pevně v křesle, ruce volně opřené na područkách, ale v mysli přecházela sem a tam jako dravec v kleci, hlavu plnou horečně tíživých myšlenek.

„Čas do příletu?“ zeptala se.

Poručík Tharp přes rameno odpověděl: „Dvě minuty, kapitáne.“ Bolianský důstojník se obrátil zpět ke své konzoli a hlavní obrazovce, které dominovala vzdalující se krychle pronásledující Enterprise.

Její první důstojník, komandér Sam Bowers, se právě vrátil z tiché konference u Lonnoc Kedair, takarnské šéfky bezpečnosti Aventine, a postavil se vedle Dax. „Cítím se jako pes honící se za raketoplánem,“ řekl s pohledem upřeným na borgskou loď. „I když ji chytíme, co s ní uděláme?“

„Zakousneme se do nich, Same,“ odpověděla Ezri. „Tak silně, jak jen budeme moci.“

Kedair vzhlédla od konzole taktických systémů a pronesla: „Borgové nás právě zaměřili a proskenovali.“ Její tmavozelený obličej znepokojením ještě potemněl.

„Tolik k překvapivému útoku,“ utrousil Bowers.

„Poručíku Mirrenová,“ otočila se Ezri ke své náčelnici operací, „zavolejte Enterprise. Musíme útok zkoordinovat.“

Mirrenová přikývla. „Ano, madam. Otevírám frekvence.“

„Šedesát sekund k hranici dostřelu,“ hlásil od konzole Tharp.

Krychle se na obrazovce jevila tak veliká, že kapitán již mohla bez zvětšení rozeznat jednotlivé kusy vybavení a chaotickou směs rozvodných sítí, plátů a hrubě napojených kusů mimozemských technologií, které tato loď musela v minulosti asimilovat. Nemohla od pohledu určit, před jak dlouhou dobou byly jednotlivé komponenty asimilovány, ani nemohla odhadnout stáří lodi. Každá borgská krychle, od zbrusu nových po zjizvené veterány mnoha bitev, měla stejně ošlehaný a mdlý vzhled a stejně nudnou, utilitární estetiku.

Enterprise odpovídá na naše volání,“ přerušila kapitánčiny myšlenky Mirrenová.

„Na obrazovku,“ odpověděla Dax. Vír zviditelněného zvuku a zkroucených obrazů vyplnil obrazovku, zatímco se kvílením a statickým praskáním přehlušovaná a nerozluštitelná slova kapitána Picarda linula z reproduktorů. Jeho hlas Ezri poznala dokonce i skrze silné rušení. „Mirrenová,“ zeptala se, „nemůžete to vyčistit?“

Mirrenová zabodla prsty do konzole s tváří zkřivenou frustrovanou grimasou. „Zkusím to, kapitáne. Borgové nám ruší vysílání.“

Nadporučík Gruhn Helkara, druhý důstojník a vedoucí vědecké sekce, zavolal na kapitána od jedné ze zadních stanic na můstku. „Kapitáne, měl bych návrh, jak rušení obejít.“ Šlachovitý Zakdorn přešel k záložním konzolím na pravoboku. „Klingoni používají subprostorový kanál o super-nízké frekvenci, aby mohli komunikovat se zamaskovanými loděmi.“ Zběsilou rychlostí vyťukával povely do záložní konzole, a přitom nahlas přemýšlel: „Když připojím signál na subharmonickou fre…“

„Méně řečí, Gruhne,“ přerušila ho Dax. „Jen zprovozněte komunikaci.“

„Ano, madam,“ odvětil a naťukal do konzole několik posledních detailů. Vzhlédl. „Kanál je připravený. Můžete to zkusit.“

Ezri čekala, zatímco Mirrenová opět navazovala kontakt s Enterprise. Po několika vteřinách zkreslených obrazů a zkomolených zvuků se na obrazovce objevil roztřesený, ale přesto poměrně ostrý obraz kapitána Picarda. „Kapitánko Dax?“

„K vašim službám,“ odvětila Ezri.

„Myslel jsem, že vaše loď je v kvadrantu Gama.“

Téměř svou anabázi začala vysvětlovat, ale násilím se přemohla a místo toho řekla: „To je dlouhý příběh. Rychle se blížíme k borgské krychli. Můžeme vám nějak pomoci?“

„Musíte být našima očima,“ odpověděl rychle Picard. Kývl na někoho mimo záběr a pokračoval: „Posílám vám sadu zaměřovacích protokolů. Jakmile vystřelíme transfázová torpéda, budete je muset odjistit a navést na cíl.“

„Data přijata,“ hlásila Mirrenová. „Provádím dekódování.“ U záložní konzole studoval Helkara příchozí údaje. Po chvíli se zamračil a podíval se na Dax. „Budu muset rekalibrovat senzory.“

„Jak dlouho?“ zeptala se.

„Čtyři minuty,“ odpověděl Kedair.

Ezri očekávala špatné zprávy, když se otáčela zpět na Picarda, a ten ji nezklamal. „Naše štíty selžou za tři.“

„Gruhne,“ obrátila se Dax zpět na svého druhého důstojníka.

„Ano, slyšel jsem. Tři minuty,“ řekl Helkara, aniž by zvedl oči od panelu.

„Vydržte, kapitáne, pomoc je na cestě. Aventine konec.“ Přešla zpět ke křeslu, a přitom řekla Bowersovi: „Same, je čas dát Borgům na příští tři minuty nový materiál k přemýšlení.“

„Ano, madam,“ odpověděl Bowers. „Taktické, připravte fázerová děla jedna a dvě a kvantová torpéda. Kormidlo, útočný vzor Alfa-tango… a proveďte.“

Ezri se usadila do svého křesla a pohlédla na hrozivou masu černého kovu, která vyplňovala hlavní obrazovku jako šířící se rakovina. Přemýšlela, jak blízko k tělu si Borgové Aventine pustí, než zahájí palbu.

A poté už k Aventine z krychle vystřelil spalující zelený blesk, a průzkumník třídy Vesta poskočil vpřed jako loď, která narazila na písečnou mělčinu. Když hřmot a lomoz zásahu skrze trup dozněl, Ezri se vzpřímila v křesle a otočila se na prvního důstojníka. „Myslím, že jsou na dostřel, Same.“

„Máme šanci jen na jeden výstřel, kapitáne,“ odvětil Bowers. „Dám si na něm záležet.“ Kývl na Kedair. „Palte dle libosti.“

Hluboké, jednotvárné hučení nabralo rychle na síle a skončilo svištivým zahřměním, když experimentální fázerová děla typu XII vystřelila svůj zvláštní mix vysoce nabitých částic na borgskou krychli. Kopule štítů nepřátelské lodi na zlomek vteřiny vzplanula fialovým zábleskem, a v okamžení se zhroutila. Série zásahů projela trupem krychle a zanechala za sebou jen oheň a roztavený kov.

Salva kvantových torpéd svištěla v závěsu za výstřely z fázerů, a v tmavém trupu borgské lodi ohnivě vykvetly další zásahy. Poslední dvě torpéda však neškodně narazila na borgský regenerativní ochranný štít. Dvě další dávky z fázerových kanónů ochranné pole také absorbovalo.

„Ostře na levobok,“ zavelel Bowers, „proveďte únikový manévr!“ Jekot impulzních motorů zesílil, když se Aventine odklonila od svého soupeře. Bowers měl mrtvolný výraz muže, který moc dobře ví, co bude nyní následovat. „A teď začne ta pravá zábava,“ prohodil suše.

Borgové opětovali palbu.

*

Komandér Geordi La Forge se proplétal hlavní strojovnou Enterprise zahalenou v dýmu a plamenech. Spoléhal se, že vylepšené spektrum vidění jeho kybernetických očí jej udrží o krok před všemi katastrofami.

Popadl nejbližšího člena posádky za rukáv a otočil jej tváří k sobě. Do očí mu zírala tmavovlasá žena. „Granadosová,“ řekl, „uzavřete vedení plazmy na pravoboku, přehřívá se!“

„Vždyť ukazatele jsou v normálu,“ protestovala praporčice.

„Jenže ukazují špatně, Maureen!“ zakřičel La Forge. Pustil ji a ukázal k nedaleké konzoli záložního ovládání, „Okamžitě je uzavři!“

Krátce přikývla. „Ano, pane.“ Zatímco svižným sprintem vystartovala k ovládání, Geordi pokračoval původním směrem. Gesty popoháněl opravárenský tým.

Ostré akustické tóny indikátorů funkcí systémů, zpanikařené hlasy, výkřiky strachu a bolesti, a dusot běžících nohou byly všechny pravidelně přehlušovány duněním zásahů energetických zbraní do trupu lodi. Poryv větrné smršti jej vznesl několik metrů do vzduchu, než nouzová silová pole a přepážky uzavřely trhlinu v trupu a Geordi dopadl na palubu.

Zablesklo se a zahřměl ohlušující výbuch. Magneticky uzavřený ochranný kryt již tak přehřátého vedení plazmy z jádra do lodních rozvodů praskl a bez varování se rozletěl na kusy. Přehřátá plazma vyrazila z rozvodu jako láva ze sopky a zachvátila tým techniků, snažících se přesně této situaci zabránit. I přes značnou vzdálenost pocítil La Forge nesnesitelný žár.

Šťastlivci, stojící nejblíže vedení, se v mžiku odpařili v oblak plynu a stopových atomů. Inženýři a technici, kteří stáli za nimi, se nyní snažili odtáhnout svá zmrzačená a spálená těla pryč od hradby ohně za jejich zády. Většina z nich v okamžiku výbuchu přišla o obě nohy – plazmový záblesk jim je od těla čistě oddělil. Jeden z nich, Benzite, přišel o ruku.

Další havarijní tým v ochranných oblecích vyrazil z vedlejšího oddělení. La Forge ukázal na trhlinu. „Uzavřete to a vztyčte silová pole!“ Cítil na kůži tisíce drobných, horkých jehliček. No skvěle. Teď budeme všichni potřebovat injekci proti radiaci, zabručel si pro sebe. Když se otočil, uviděl mnoho mladých techniků, inženýrů a nezkušených důstojníků, kteří bez hnutí zírali na zraněné a mrtvé. Jen několik starých mazáků se dále věnovalo své práci. Vstoupil mezi mladé čumily a strašlivé divadlo, odehrávající se před jejich očima, a začal štěkat jeden rozkaz za druhým.

„Gallivane, okamžitě vyvažte dodávku energie do vedení na pravoboku. L’Sen, ujistěte se, že pole strukturální integrity kompenzuje trhlinu v trupu! Newaur, přestaňte si kousat pařáty a koukejte zalepit tu díru v našich štítech! A vy ostatní, zpátky na svá stanoviště!“

Osádka strojovny se ani nestihla pořádně dát do práce, když nový zásah znovu zahřměl a zatřásl trupem. Geordi rychlým krokem přešel podél konzolí a přes ramena svých lidí kontroloval jejich práci. Z útržků dat se snažil utvořit si v mysli ucelený obrázek o stavu lodi. Když se blížil k převaděčům energie impulzních motorů, zastavil ho jeho pobočník, poručík Taurik. Vulkáncova uniforma byla roztrhaná a špinavá, a obličej byl zanesený tmavošedým uhlíkovým prachem. „Komandére, zaměřovací senzory byly téměř úplně zničeny. Jejich oprava si vyžádá nejméně den.“

Nový halasný výbuch otřásl lodí a Geordi se instinktivně přikrčil. Uslyšel výbuch konzolí za sebou zlomek vteřiny předtím, než ucítil nával horka a ostré bodnutí šrapnelu v zádech. Tlaková vlna jej srazila tváří napřed Taurikovi k nohám.

Taurik mu okamžitě pomáhal zpět nahoru. „Jste v pořádku, pane?“

„Ne,“ procedil La Forge mezi zuby, zatímco palčivá bolest vystřelovala z mělkého zranění po obou stranách jeho páteře. Ohlédl se, aby zhodnotil poškození. Rychlý sken v několika různých vlnových délkách odhalil, že akutně nehrozí žádné další přetížení, ale měření tělesné teploty několika členů posádky ležících na zemi bylo znepokojivě nestabilní. Bolest a vztek zcela přehlušily jeho navyklé vystupování profesionála. „Kde je sakra zdravotní personál?“

„Pane,“ začal Taurik, zatímco se snažil odvést jeho pozornost od ležících těl, „musíte ihned na ošetřovnu.“

La Forge smetl Taurikovu pomocnou ruku. „Ne, já potřebuji energii do štítů na příští dvě minuty. Tak se na to soustřeďte.“

Vulkánec nedal nijak najevo, že by se ho ostrý tón šéfinženýrovy odpovědi dotkl. Opáčil prosté: „Ano, pane,“ a rychle vyrazil k hlavní ovládací konzoli taktických systémů.

La Forge odkulhal na opačnou stranu, jeden bolestivý krok za druhým, zpět skrze toxické výpary a nahořklý prach směrem k padlým technikům. Konečně spatřil zdravotnický tým vyběhnout zpoza rohu vzdáleného koridoru.

Další tvrdý úder zazněl trupem lodi.

„Udržte ji v chodu ještě chvíli, lidi,“ zavolal hlasem napjatým čerstvým zraněním a pochmurným stejně jako jeho nálada. „Za dvě minuty to budeme mít za sebou. Tak nebo tak.“

*

Helkara se otočil od konzole a prohlásil: „Senzory připraveny!“

„Zavolejte Enterprise,“ rozkázal Bowers Mirrenové.

Štíhlá blondýna za taktickou konzolí stiskla připravené tlačítko. Než zezelenalo, probliklo dvakrát rudě. „Enterprise potvrzuje. Odpal torpéd za deset sekund.“

„Kormidlo, plnou parou vpřed,“ rozkázala Dax. „Musíme se dostat co nejblíž a odjistit hlavice dřív, než Borgové zjistí, která bije!“

Bowers vrhl na kapitánku pohled plný obav. Vystavit loď plné palbě Borgů bylo něco, čemu by se první důstojník rád vyhnul. V tomhle případě ale neexistovala jiná možnost. Budiž mu přičteno k dobru, pomyslela si Ezri, že si nechal protesty pro sebe a vrátil se k řízení bitvy, jako by se nic nestalo. Bowers mezitím vydával poslední příkazy: „Tharpe, natáčejte k Borgům levobok. Kedair, při průletech tam zesilte štíty.“ Podíval se na náhradního taktického důstojníka, Delťanku Talii Kandel. „Poručíku, odjistěte torpéda Enterprise ihned po jejich vypálení a zaměřte je na krychli Borgů tak rychle, jak to jen bude možné.“

„Pozor!“ vykřikla Kedair. Pak obrazovky panelů na můstku na chvíli roztřásla divoká série bubnové palby. Můstek se s každým zásahem propadl do krátkého přítmí. Vysoký jekot motorů začal klesat. „Štíty dostávají zabrat,“ hlásila velitelka bezpečnosti.

„Šest torpéd odpáleno!“ překřičela Mirrenová lomoz na můstku.

„Přebírám jejich řízení,“ plynule navázala Kandel, zatímco pracovala na odjištění a zaměření.

Na hlavní obrazovce viděla Ezri několik energetických pulzů z krychle mizet kolem Aventine do temného prázdna vesmíru. Záchvěv vděčnosti za zmařené výstřely nepřítele však odezněl, jakmile spatřila dvě vzdálené detonace. Mirrenová totiž vzápětí hlásila: „Právě jsme přišli o dvě torpéda. Borgové se znovu zaměřují –“

Kandel ji však přerušila: „Torpéda odjištěna!“ Její prsty elegantně tančily po ovládání, když dodala: „Cíl zaměřen!“

„Únikový manévr! Hned!“ rozkázal pevně Bowers.

Zbylé čtyři projektily zářily jasně a modře proti temnému sametu vesmíru. Prolétly zakroucenou drahou skrze obrannou salvu borgských zbraní. Pak oslepující světelný záblesk na chvíli vymazal záběr z obrazovky a svírající pocit nárazu zvedl osádku můstku několik centimetrů do vzduchu. Potom znovu zabrala umělá gravitace, a všichni tvrdě dopadli zpět.

„Na svá místa,“ zavelela Ezri a její hlas ostře proťal šok z přímého zásahu. „Mirrenová, dejte do pořádku obrazovku. Tharpe, zadejte nový únikový kurz. Kandel, hlášení!“

Delťance trvalo několik vteřin, než konzoli znovu přiměla k plné spolupráci. „Borgové zničili tři torpéda. Kompenzuji zaměření a nastavení posledního.“ Hlavní obrazovka blikla a znovu ožila, zatímco Kandel dodala: „Proniklo štíty… přímý zásah!“

Safírové ohně vyrvaly ze slátaného povrchu krychle ohromné kusy a rány se otevíraly s překvapující rychlostí a prudkostí po celém jejím povrchu. Zatímco se valila vesmírem jako hozená hrací kostka, z jejího nitra šlehal výbuch za výbuchem. Do volného prostoru se z útrob borgské lodi valil neutuchající proud trosek.

Bowers se otočil na Kedair a počastoval ji úsměvem plným zadostiučinění. „Chcete-li se potrénovat v palbě, pak máte možnost, poručíku.“

„S radostí, pane.“ O několik sekund později zahřměla salva z fázerových děl a kvantových torpédometů. Kus za kusem odpařovaly zásahy trosky z rozpadající se krychle, která nyní připomínala prázdnou skořápku; skoro celá už byla spálená vnitřním žárem po zásahu transfázového torpéda. Při pohledu na vykuchaný šestistěn se Kedair zeptala: „Kapitáne, mohu naše dílo dokončit?“

„Máte mé svolení,“ odvětila Dax, a přitom si všimla jemného, souhlasného úsměvu na Bowersově tváři. Oba sledovali salvu deseti torpéd, jež se vnořila do hořícího vraku borgské krychle a rozmetala ji na kusy. Zatímco sledovala ohnivý výbuch slábnout a mizet v nemilosrdném vakuu vesmíru, uvědomila si Ezri těžký odér spáleného kovu a vypálené optroniky, jež se vznášel na můstku.

Z konzole poručíka Mirrenové zazněl zvukový signál. „Enterprise nás volá, kapitáne.“

„Na obraz.“

Picardova tvář vyplnila hlavní obrazovku. „Kapitáne,“ začal, „máte mé díky a vděčnost za bezchybnou záchranu.“

„Potěšení je na naší straně, kapitáne,“ odpověděla. „Lížeme si tu sice pár ran, ale mám k dispozici zdravotní a technické týmy, pokud je potřebujete.“

Picard si lehce povzdechl a přikývl. „Hrdost musí jít stranou tváří v tvář nabízené pomoci. Budeme vděční za jakoukoli asistenci.“

„Rozumím,“ řekla Ezri. „Pošlete nám seznam všech náhradních dílů a vybavení, které potřebujete. Má šéfinženýrka vyřeší potřebné detaily.“

Picard odvětil se souhlasným přikývnutím. „Výborně. Můj druhý důstojník, komandér Kadohata, seznámí vaši posádku s našimi požadavky. Mezitím bych vás, kapitáne, rád pozval spolu s prvním důstojníkem na palubu Enterprise k soukromému setkání. Byli jsme vysláni do Azurové mlhoviny s naléhavým posláním, a když jste nyní zde, musím vás požádat o pomoc při jeho plnění.“

„Samozřejmě, kapitáne,“ odpověděla. „Komandér Bowers a já se k vám přeneseme, jakmile to vaše situace umožní.“

„Sejdeme se tedy v nula dva třicet,“ zakončil konverzaci Picard. „Enterprise konec.“

Hlavní obrazovka blikla a opět nabídla uklidňující čerň hlubokého vesmíru. Ezri se otočila k Bowersovi. „Enterprise to v boji nepěkně schytala, Same. Dej vědět Mikaele, že opravy Enterprise jsou teď prioritou.“

„Provedu,“ řekl Bowers, a potichu dodal: „Asi by bylo trapné poprosit je o zapůjčení několika kusů těch transfázových torpéd, což?“

„Ani zdaleka tak trapné jako moje opětovné setkání s Worfem,“ odpověděla Ezri. „Se vším, co se v posledních pěti týdnech stalo, jsem neměla čas s ním od svého povýšení promluvit. Když jsem ho viděla naposledy, gratulovala jsem mu k přijetí pozice prvního důstojníka na Enterprise. Ale to bylo před mým převelením sem, když jsem byla ještě nadporučík. A teď jsem jeho nadřízený.“

Bowers pokrčil rameny. „Toho se neboj. Nevěřím, že by ti to nepřál.“

„Možná,“ pronesla. „Ale víš, co se říká – hodnost je jako sex. Změní úplně všechno.“

*

Doktorka Beverly Crusherová rychle přecházela od jednoho biolůžka k druhému a dohlížela na své osazenstvo chirurgů, sester a zdravotních techniků, kteří se starali o mnoho hrozivě zraněných členů posádky, jež na ošetřovnu přinášela ostraha, zdravotníci i servisní týmy.

U jednoho biolůžka stál její denobulanský asistent, doktor Tropp, právě uprostřed chirurgického zákroku. Snažil se stabilizovat životní funkce Bajoranky, jejíž nohy byly nenávratně pryč, sežehnuté v půli cesty mezi pasem a koleny a kauterizovány do hladké černě nepředstavitelným žárem výbuchu.

Při chůzi podél biolůžek viděla jen to samé – popáleniny, zlomeniny, amputované údy a ochrnuté členy posádky. Její ošetřovna, normálně vonící dezinfekcí, nyní čpěla puchem spáleného masa a prolité krve. Zubožené sténání, mučivé kvílení a ochraptělé výkřiky trpících a umírajících strhly falešný závoj tichého klidu, který vždy považovala za daný a neměnný.

Odněkud zazněl ženský výkřik: „Doktorko Crusherová!“ Otočila se a spatřila doktorku Rymondovou, internistku chirurgie s kaštanovými vlasy, která na ni mávala od stanoviště první pomoci hned vedle ošetřovny. Crusherová ustoupila z cesty dvojici lapiduchů, kteří nesli zraněného důstojníka na nosítkách k operačnímu sálu, shrnula si několik propocených pramenů rudých vlasů z čela a svižnou chůzí zamířila k Rymondové.

Pacient, mladě vypadající muž, ležel na boku na nosítkách. Jeho tvář odvrácená k zemi. Zubatý kus čehosi, co se zdálo být výztuhou, čistě proklál jeho trup. „Povídejte,“ řekla Crusherová.

„Spadl na zlomený kus zábradlí,“ řekla Rymondová. „Servisní tým ho odřízl a nechal v ráně dost velký kus na to, abychom s ním mohli dobře manipulovat. Jenže vězí v ráně hodně napevno. Pacient je v šoku a jeho stav se rychle horší. Pulz je čtyřicet jedna, a nitkovitý, tlak padesát na třicet.“

Beverly uchopila jeden konec nosítek a hlavou pokynula Rymondové k druhému konci. „Dobrá, jde na řadu první. Jedem!“ Odnesly jej na ošetřovnu k čerstvě uvolněnému biolůžku. „Má náš šťastlivec jméno?“

„Poručík Konya,“ odpověděla Rymondová ve chvíli, kdy jej pokládali na postel.

Jméno dovolilo Crusherové prohlédnout za krvavý, špinavý závoj halící obličej a poznat ho. „Nasaďte mu respirátor. Zkuste mu zvýšit puls, než si uděláme lepší obraz o zranění. A dávejte pozor na EEG, je Betazoid.“ Přes rameno pak Beverly zavolala: „Potřebujeme chirurgický oblouk!“

Vytáhla trikordér, který vždy v časech krize nosila u pasu, a začala prohlížet Konyovo tělo. „Kruci,“ zamumlala, „přímo skrz dolní dutou žílu.“ K bezvědomému Betazoidovi pak dodala: „Nemohl jsi nám to ulehčit?“

Pár zdravotechniků, jeden andorianský thaan a druhá saurianská žena, přispěchal s modulem chirurgického oblouku pro biolůžko. Proklouzli kolem Rymondové a Crusherové, usadili oblouk na místo a ihned odběhli pryč. Doktor Tropp totiž volal z druhého konce ošetřovny po novém balení hyposprejů.

Crusherová přístroj zapnula, nastavila na betazoidskou fyziologii a stáhla Konyovu lékařskou historii z lodního počítače, aby ji použila coby základní vstupní data. „Aktivujte generátor delta vln. Budete sledovat jeho životní funkce. Otevřu osrdečník a kolem jeho pravé srdeční síně vztyčím kruhové škrticí pole.“

Její doteky na rozhraní oblouku byly jemné a přesné. Neinvazivní chirurgické protokoly byly v medicíně výkřikem moderní techniky, ale jen pokud někdo věděl přesně, co dělá. A Crusherové tato situace připadala jako skvělá příležitost předání zkušenosti čerstvé internistce. „Sledujte pozorně,“ řekla mladé ženě. „Nyní zaškrtím předsíň a vytvořím virtuální katétr žilní úvrati z předsíně do dolní duté žíly.“

Procedura se vydařila přesně tak, jak Beverly předpokládala. Oblouk manipuloval se silovými poli a regenerátory tkáně podle komplikovaně naprogramovaných sekvencí. „Jakmile narazím na odpor z úlomku, chci, abyste použila ovládání na své straně, a dematerializovala ho.“ Sledovala, jak Rymondová aktivovala rozhraní. „Připravena?“

Ta přikývla, ruce bystře připravené na ovládání.

„Dobrá,“ nadechla se Crusherová a pohlédla na ukazatele odporu škrtícího pole, jež pomalu stoupaly vzhůru. „Teď.“

Rymondová naťukala sekvenci mikrotransportéru a odstranila všechny cizí prvky, včetně kovového úlomku.

Jakmile doběhla transportní sekvence, Crusherová dokončila uzavření škrtícího pole. „Dobrá práce, předsíň je uzavřená, katétr funguje, takže můžeme začít s regenerací a uzavřením zranění.“ Podívala se přes biolůžko na Rymondovou. „Zvládnete dokončit operaci sama?“

„Ano, doktorko.“ Mladá chirurgyně pohlédla na displeje na oblouku. „Nejdřív mu musím dát transfúzi.“ Otočila se a očima zachytila pohled sestry Mimouniové, která šla právě kolem. „Sestro, připravte osm jednotek J-negativní a dvě jednotky plazmy pro Betazoidy, ihned.“ Mimouniová souhlasně přikývla, aniž zvolnila krok.

„Dejte mi vědět, pokud budete potřebovat pomoc,“ pronesla ještě Crusherová. Rymondová přikývla a pokračovala v léčení Konyova zranění, zatímco Beverly vyrazila opět na cestu skrze chaotický shon těl a rozličného vybavení.

Zastavila se v otevřených dveřích třídícího centra, které bylo téměř celé zaplněné. Pacienti leželi na postelích postavených v dlouhých, rovnoběžných řadách. Většina z nich v bezvědomí, několik se ztrhaným výrazem zíralo do stropu. Nemnoho avatarů ženské verze PZH přecházelo od postele k posteli a posuzovalo kritický stav příchozích pacientů.

Poblíž Crusherové klečel bajoranský doktor Hegol Den, lodní poradce, a uklidňujícím šepotem hovořil s otřesenou trillskou ženou. Crusherová obdivovala Denovy schopnosti komunikace s pacienty. Na chvíli litovala, že nemá dostatečné chirurgické schopnosti, aby mohl zraněným pomoci více než slovem, ale pak si uvědomila klid a ticho, které v třídícím centru vládlo v ostrém kontrastu s ošetřovnou. Došlo jí, že je tomu tak hlavně díky Hegolově suverénnímu chování a uklidňující pozornosti.

Z hlavní ošetřovny zaslechla hlas doktora Troppa. Zněl stále hlasitěji, a naštvanost se dala skoro měřit. Otočila se a spatřila obraz, který viděla v minulosti až příliš často – chirurg, bojující prohranou bitvu se zraněním tak vážným, že by pomohl jen zázrak.

„Dávku jedna dvacet pět trioxu,“ vyštěkl na trio asistentů. „Kortikální stimulátory na dva osmdesát pět! K čertu, th’Shelas, ta artérie zase krvácí!“

„V-fib,“ zaklel zdravotní technik Zseizaz skrze vokodér, který převáděl bzučení a cvakot jeho hmyzího kaferijského jazyka do srozumitelných tónů.

„Nabít na tři sta,“ křikl Tropp.

„Ne, přestaňte,“ vpadla do operace Crusherová. „U pacientky došlo k úplnému selhání orgánů, její EEG je bez odezvy už čtyři minuty.“ Nesnášela, když musela na někoho uplatnit své postavení šéf-lékařky, jenže Tropp dokázal být v podobných okamžicích až neskutečně posedlý, a ona mu nemohla dovolit zaměřit se na jeden ztracený případ, když dvanáct dalších svou bitvu o život ještě neprohrálo.

Tropp na ni pohlédl očima doširoka rozevřenýma napětím, a jeho sestra, zdravotní technik a internista pohlédli zase na něj. Doktorova ramena najednou poklesla, a po nich i jeho hlava. V Troppových očích Beverly zřetelně viděla poznání, co je třeba nyní udělat.

Vypnul chirurgický oblouk. „Zaznamenejte čas úmrtí. Nula dva dvacet sedm.“ Zseizaz a th’Shelas oblouk odtáhli stranou a Tropp přivolal dvojici asistentů, aby odnesli tělo pryč. Pak kývl na sestru Amavii a řekl: „Pojďte se mnou. Jdeme vybrat dalšího zájemce v pořadí.“

Beverly tiše sledovala, jak asistenti přenášejí mrtvé tělo Bajoranky na antigravitační nosítka. Se vší slušností a jemností přetáhli čisté modré plátno přes ni od hlavy až k patě, a odváželi ji pryč od žijících pacientů dozadu, do hlubin ošetřovny; do márnice, kde bude umístěna do stáze, než bude odeslána na poslední cestu k nejbližším.

Ve stanici první pomoci mezitím Tropp a Amavia vybrali dalšího pacienta a nařídili Zseizazovi a th’Shelas, aby přenesli zraněného tellaritského důstojníka na uvolněné bioloůžko.

Boj pokračuje, řekla si pro sebe Beverly. Přinutila se k pohybu, a zároveň přivolala zdravotního technika Ellwooda Neila. Společně vyrazili napříč oddělením a doktorka se snažila najít pacienta i pro sebe. „Hledejte kriticky zraněné,“ řekla mladému muži s bystrým pohledem. „Dnes v noci mám náladu na konání zázraků.“

*

„Subprostorový tunel z kvadrantu Gama,“ řekl kapitán Picard se zájmem v odpověď na líčení kapitánky Dax o pouti Aventine do chvíle, kdy zachránila Enterprise. Opřel se v křesle ve své pracovně a pokračoval: „To je pozoruhodný objev.“

Dax se usmála. „Vyřídím vaši pochvalu svému vědeckému důstojníkovi.“

Komandér Bowers, který doprovodil svou kapitánku na návštěvu Enterprise, dodal: „Pan Helkara jako první navrhl pátrání po subprostorovém tunelu.“

Picard přikývl a dodal: „Zdá se, že jste požehnána prvotřídní posádkou.“

„Tou nejlepší ve Flotile,“ vychloubal se Bowers. Worf, který stál za křeslem po Picardově pravici, střelil po Bowersovi vyzývavým, spalujícím pohledem. Ten rychle dodal: „Samozřejmě s výjimkou Enterprise.“

Worf naznačil přijetí Bowersovy kapitulace tichým zavrčením.

Kapitán Picard se v křesle otočil od Worfa, vstal, obešel stůl a postavil se čelem k Dax. „Vaše odhalení subprostorového tunelu a náhlý vstup borgských lodí do prostoru Federace, to vše v Azurové mlhovině, není náhoda. Mé instinkty – nemluvě o zdravém rozumu – mi říkají, že obě události spolu souvisejí.“

„V tom s vámi plně souhlasím, kapitáne,“ odvětila Ezri vážně a v hlase jí zněl autoritativní tón. Když ji poslouchal, zdálo se Worfovi na kratičký okamžik, že v Ezri slyší a vidí ozvěny Jadzie – to samé sebejisté zabarvení hlasu, stejná póza a půvab. Pak stín jeho padlé manželky zmizel a jemu zbyla jen přítomnost.

„Je důležité jednat rychle,“ říkal právě Picard. „Obrana Hvězdné flotily se tříští a cítím, že Borgové jsou na postupu. Pokud tomu nezabráníme, hrozí další útok.“

Aventine může být připravena k akci v nula šest třicet,“ řekl Bowers s tázavým pohledem upřeným na Worfa.

„Většina našich systémů bude do nula šest třicet v provozu,“ navázal Worf. „Ale komandér La Forge hlásil, že oprava zaměřovacích senzorů bude trvat zhruba dvacet čtyři hodin.“

„Rozumím. Dokud nedokončíme opravy, musí vést naše pátrání Aventine.“

„Bude nám potěšením, kapitáne. Mohu učinit návrh…?“ Picard kývnutím vyjádřil souhlas. „Myslím, že bychom měli začít s pátráním v souřadnicích, kde má loď vystoupila ze subprostorového tunelu. Jestliže existuje další s vyústěním v mlhovině, je dle mého názoru nejlepší začít s pátráním v okolí nám již známého konce.“

„Souhlasím,“ přikývl Picard. „Ještě než započneme pátrání, chtěl bych vám zopakovat náš cíl. Pokud existuje další subprostorový tunel, který Borgové používají, pak nám mise ukládá takový průchod nejdříve zatarasit a posléze zničit. Je důležité za každou cenu odepřít Borgům přístup na území Federace. Je to jasné?“

„Naprosto, kapitáne.“

Picardovi přeběhl přes obličej rozhodný výraz. „Dobře. Dejme se do práce. V nula šest třicet se společně vrátíme do mlhoviny.“

Bowers a Dax přikývli na souhlas a vstali z křesel. Když oba návštěvníci kráčeli ke dveřím, Picard jim oběma potřásl rukou. Dveře se syčivě otevřely a Picardovi do uší krátce zazněl jemný cvrkot práce u jednotlivých stanic na můstku. Pak se dveře za odcházejícími důstojníky zavřely a oba důstojníci v pracovně osaměli.

Kapitán přešel k replikátoru za svým křeslem a řekl počítači: „Čaj, Earl Grey, horký.“ Jeho pití se zhmotnilo v malé, krátké bouři atomů. Vzal do rukou šálek s podšálkem a pohodlně se usadil v křesle.

Worf sledoval, jak kapitán usrkl první doušek a trochu ucukl, když se horký nápoj poprvé dotkl jeho rtů. Na chvíli se podivil, zda Picard neví, že jej ještě nepropustil. Pak zapřemýšlel, jestli jeho nadřízený vůbec ještě bere na vědomí, že je s ním v místnosti. Konečně Picard na Worfa se zvláštním poloúsměvem pohlédl. „Chápu, že jste hrdý na posádku Enterprise, jedničko, ale myslíte, že bylo slušné zastrašovat komandéra Bowerse v přítomnosti jeho kapitána?“

Worf se zamračil. „Měl by lépe volit slova.“

„Možná,“ řekl Picard. „Ale musím stále přemýšlet… bylo vaše vystoupení vyvoláno jen tím, co řekl? Nebo to mělo co do činění s faktem, že vás bývalá kolegyně předběhla na cestě ke kapitánské hodnosti?“

Worf odvrátil od Picarda zrak. „Já nemám kapitánce Dax její povýšení za zlé,“ řekl neskutečně pronikavým hlasem, a byla to téměř pravda. Musel ovšem připustit, že celá situace je poněkud podivně ironická.

Během války s Dominionem se Worf rozhodl v průběhu životně důležité vojenské operace zachránit život své ženy na úkor dokončení mise. A nyní Dax – pro jehož předchozího hostitele provedl Worf profesní ekvivalent Hegh’batu – velela lodi. Nezáviděl Ezri její úspěch, ale musel se sám sebe ptát, jak dlouho jej bude vesmír ještě zesměšňovat za jeho činy na Soukaře.

„Chcete, abych se komandéru Bowersovi omluvil, pane?“

Picardův výraz se rozjasnil. „V žádném případě. Každý ví, že nejlepší posádku ve Hvězdné flotile má Enterprise.“ Znovu upil doušek čaje a uculil se. „Můžete jít, pane Worfe.“